06.07.2006 – Čtvrtek – Po 19 hodině vystupujeme, opět měníme další eura na estonský koruny a dle mapy hledáme místní trolejbus, který nás doveze do kempu. Sama od sebe se nás ujala paní, která se nám snaží poradit a nakonec nás dovede až na místní nádraží a dokonce řidiče požádá, ať nám zavelí, kde máme vystoupit, u kempu „Kalev“ na zastávce „Motoklubi“ vystupujem, kemp není zdaleka tak pěkný jako v „Júrmale“, ale dá se to.
Počasí je nádherný, místo na stan a teplý sprchy jsou taky, tak co víc si přát? Véča, vaření polívky, kousek od kempu je restaurace, kde jsme jen sami dva dáme si pivo a zahrajem si dámu a kolem půlnoci se díváme ze stanu na nádhernou skoro bílou noc (žádná tma) a kousek od nás se týčí osvětlená televizní věž.
07.07.2006 – Pátek – Ráno vyrážíme na loď (rychločlun) do Helsinek, trolejbusem do města, pak pěšky do přístavu, zjištění odjezdu a zakoupení palubních lístků. Jede nám to v 10.20 hodin. Přes celní kontrolu, tunelem jak v letadle, nasedáme na loď.
Zvládáme ještě kousek obhlídky po Tallinnu, objevíme v uličce Švejkovu hospodu s plzeňským pivem. Cena na naše asi 90 Kč, samo že si je dáváme, nákup v obchodním domě pár dobrot na véču (sýr, pivo, ovoce).
Při návratu zjistíme, že nás zastavěly karavany Němců, už při příchodu nás recepční varuje, že neuvidíme stan, není to tak hrozný, je tam, povečeříme, hrajem karty, sprcha a usínáme.
08.07.2006 – Sobota – Ráno vyrážíme do města trolejbusem na obhlídku památek, jdeme přes bránu Viru Varav, na radniční náměstí, pak kolem kostela sv. Michala na vrch Toompea, kde je úžasná katedrála Alexandra Něvského, jdem i dovnitř, pak Dómský kostel a vyhlídka z hradeb vrchu Toompea.
Sestupujeme a jdeme na pořádnou vyhlídku, 237 schodů na kostele sv. Olafa, a nahoře na střeše focení. Úmorný vedro, jdeme do města na oběd, dáme si salát, sýrovou polévku a samozřejmě pivo, řešíme placení a poněvadž asi po půl hodině se k tomu nikdo nemá, tak na to kašlem a odcházíme postupně bez placení, v blízkosti trhů, kde se ztrácíme mezi houfy lidí, zase jsme ušetřili a tak ve velkém vedru vyrážíme dál.
Na zahrádku, kde ve stínu slunečníků, si dáváme na přilepšenou „kovbojské brambory”, 2 piva, kávu s likérem „Vana Tallinn“ a palačinku se zmrzlinou. Tentokrát platíme, ještě koukám do našeho průvodce, co ještě vidět, ale asi už jsme to vše zvládli, nákup suvenýrů tedy opět přívěšek a v obchodním domě likéry.
Pak zpět do kempu, véča kolem 18 hodiny ještě vyrážíme na pláž v Tallinnu, vedro, mělké moře, malé vlny, západ slunce, loncáme přístavem a po pobřeží, krásný výhled na Balt, focení. Večer návrat zpět a ráno nás čeká daleká cesta domů.
09.07.2006 – Neděle – Ráno trolejbusem do města, pak zkouška nákupu snídaně a už frčíme 8.15 hodin na konečnou zastávku, k dálnici na stop, je neděle, jde to špatně.
Až po třech hodinách nám teprve staví Estonec, co pracuje v Londýně s kamarádem, kteří se vrací z fesťáku v Tallinnu do Pärnu. A tak aspoň něco, po dvanáctý jsme v Pärnu, vystupujem děkujem a jdeme zkoušet dál, chvíli to zase trvá, je zase vedro jako už každý den, prostě nám to počasí fakt vyšlo.
Pak nám staví paní s černou astrou, kterou nám přineslo snad samý nebe, jede totiž vracet auto na letiště do Rigy. Jízda je velice svižná, pohoda přes hranice do Lotyšska až k dálnici u Rigy, kde vystupujem. Na dálnici přecházíme pod různě mosty na směr Kaunas do Litvy.
Po delší době, několik českých kamionů nás ignoruje, i když máme na kloboucích naše vlajky, dost smutný, nám staví Polák a už se zase vezem. Jediný problém při cestě, která ubíhá je přejetí lotyšsko – litevských hranic. Před ní tedy vystupujem a musíme pěšky, mě se to moc nezdá a navrhuju se někomu nacpat do auta, nechat se převést a jako kdyby na zavolanou, „štěstí se usmálo“.
Dánové z kempu v Tallinnu se na nás usmívají z auta, zdravíme se a snažíme se je využít k přejezdu, vysvětlujme co nás tíží, jde to špatně, ale na nic moc nečekáme a už se cpem do auta, nemají moc času na rozmyšlenou, a ani moc místa v autě, moc nerozumí, ale souhlasí, co jim taky zbývá. Jsme tam krásně nacpaný, ale to vůbec neva, hlavně že už jsme projeli a už jen děkujem za pomoc a štrádujem si to k motorestu, kde čeká Polák, který slíbil jízdu dál.
Měníme všechny zbylé peníze na polské zloté. Setkáváme se, dáváme si véču. Pivo a polévka. Schvácení, ale rádi, že nám to tak klape. Cesta dál v kamionu, kde pospáváme a asi v 1.30 hodin v noci jsme na litevsko – polské hranici, u motorestu, kde musíme vystoupit.
Je noc a tak nezbývá než postavit stan a počkat do rána. Máme zkušenosti z cesty do Turecka a tak bez problému stavíme stan někde na poli, jde to rychle, usínáme zbití po cestování vždyť ještě v jedenáct jsme byli v Tallinnu a tak nemáme čas moc o tom všem přemýšlet. Spánek je silnější.