30.06.2006 – Pátek – Ráno ve 4.55 hodin mě Michal vyzvedává a s jeho otcem jedem do Brna, veze nás na dálnici kousek za Brno, počasí nám přeje, stále leje.
V 6.30 dálnice Brno, zkoušíme první stop směr Český Těšín. Asi po 15 minutách nám zastavuje kamión, který nás sveze do Prostějova, vystupujeme a stopujeme dál, čekačka asi 10 minut, staví nám oktávka s dealerem matonky, který jede směr Český Těšín, máme to se zastávkou v Globusu Olomouc, kde si dáváme snídani. Další zastávkou je Benzina ve Frýdku-Místku, řidič se nám snaží pomoci i na několika odpočívadlech kamionů, kde zkoušíme domluvit stop do Litvy, ale nikdo nás nechce. Vystupujeme na pumpě v Českém Těšíně, a míříme si to na hraniční přechod pro pěší do polského Cieszyna. Poslání posledních sms z českých operátorů.
Pěšky pochod s batohama přes celý polský Cieszyn (cca 4 km), začíná nám krápat. Krápání se postupně mění v déšť trvalého rázu. Na autobusové zastávce zkoušíme přečkat déšť, asi po půl hodině přicházíme na výpadovku z polského Cieszyna na Warszawu.
Stojím na svodidlech a stopuju s cedulí Warszawa a LT, a asi po půl hodině nám zastaví kamion se značkou EST a souhlasně kývá na Litvu. Cestou se dozvídáme, že jede přes Kaunas do Tallinnu, a to se nám hodí. Cesta ubíhá pomalu, první jeho povinná zastávka je mezi 18 – 19 hodinou těsně před Warszawou, kde posvačíme, a je nám nabídnuta káva. Pokračujeme dál, a kolem 23 hodiny končíme dnešní jízdu před Wyszkówem, kde je 7 km kolona.
Na parkovišti společně vystupujeme a jdeme do baru Krab, kde si dáváme polské pivo Lech a “výbornou“ polévku z červené řepy s plněnýma tortelínama. (pěknej hnus!!) Seznámení a představení, náš řidič se jmenuje Urmas a je z Tallinnu. Po vypití několika piv, nám byl nabídnut nocleh u něho v kamionu. Budík na 2.50 hodin.
01.07.2006 – Sobota – V 2.50 hodin je budíček, po ranní hygieně odjezd směr Litva. Cestou neplánovaná zastávka, “uhořelý kamion“, Urmas chrápe. Přejezd z Polska do Litvy byl bez problémů, za hranicemi další pauza, kde měním eura na lity a Urmas se asi na hodinu někam poděl. Využíváme volného kamionu, fotíme se, a snídáme.
Pak pokračujeme směr Kaunas, v Kaunasu na pumpě směrem Vilnius, se s námi bohužel Urmas loučí. A tak píšu další cíl Vilnius, a po 10 minutách nám staví další kamion, řidič už nás zná z předchozího parkoviště, kde nás viděl, jak tam obcházíme. Cesta trvá asi hodinu.
Výstup v centru města. S batohama jdeme směrem k vlakovému nádraží, je to skoro přes celý centrum. Přitom zvládáme letmou prohlídku města. Přicházíme splaveni na vlakové nádraží, je totiž hic jako sviňa. Batohy ukládáme do úschovny, a vyrážíme na prohlídku města. Při prohlídce si dáváme i první litevské pivíčko, pak pokračujeme na Katedros aikšté, vrch Gediminas, kde je obranná věž, z který je vyhlídka. Vidíme panorama Vilniusu. Pak prohlídka kostelů sv. Anny a sv. Michala. Vyzvedáváme batohy a jdeme na autobusák, ten je kousek od vlakáče, odkud jedeme v 17.45 hodin směr ostrovní hrad v Trakai.
V 18.20 hodin výstup v Trakai. Procházíme celé městečko Trakai, a najednou se nám objeví na ostrově vysněný hrad. Jo je to nádhera, ale taky zjišťujem, že kemp, kde máme nocovat je dlouhých 6 km daleko a ne jak píše Lonely Planet něco okolo 2 – 3 km. A tak zase šlapem dál, bez mluvení v tom velkém parnu si to zkoušíme zkrátit, ale nedaří se, ba naopak vracíme se zpět na silnici, kde zkouším stopovat, zadaří se, někdo zastaví a tvrdí, že tam nejede a já mu to i věřím, ale ta cesta je tak dlouhá a ty bágly tak těžký, přemlouvám, dělám smutný oči až nakonec jedem, zběsilá jízda, ale konečně ne pešky a s báglem, doveze nás až do vysněného kempu. V kempu jdem nejprve na recepci a platíme na jednu noc, hledáme si místo pro stan a zatímco stavím stan, Michal se pokouší vařit polívku… Nálada se lepší a objevení teplé sprchy je to neúžasnější, co nás čekalo. Kemp je plný Francouzů se svýma domečkama na kolech a tak je tam všude krásně čisto. Večer jdeme do místní restaurace na pivko a pak už první noc ve stanu. Usínáme hned, sme totiž tak unavený, že lehneme a spíme.
02.07.2006 – Neděle – Odcházíme po snídani pěšky zpět, vedro a daleká cesta před náma, těch 6 km zase sejít zpátky, ale čeká nás prohlídka hradu. Asi po 2 km, kdy dojdeme na křižovatku, zkoušíme stop, tentokrát úspěšně, a vezem se až k hradu. U stánku, které jsou u vchodu před hradem necháváme těžký bágly u jedný baby co tam prodává, docela riskantní z dnešního pohledu. Prohlídka, fotky a zase zpět na nádraží na autobus do Vilniusu.
Ve Vilniusu se snažíme vypátrat, jak se dostat k dálnici z města ven nějakým trolejbusem na konečnou. Zadaří se nám nejen trefit ten správný trolejbus, díky paní, která prodává lístky, ale dostáváme i mapu na které vidíme kam jet a tak se brzy objevíme za městem, kde přecházíme dálnici, a píšu další město tentokrát „KLAIPÉDA“ a úplně šokující je, že ještě to nedržíme ani 2 minuty a staví nám maník s peugeotem, který po naší domluvě nás neveze jen tam, ale rovnou do „PALANGY“ kam jede on.
Přijíždíme tam asi kolem 18.30 máme za sebou přes 300 km, staví nám v centru a tam nám zkouší zařídit i ubytování v místě, kde kdysi byl on sám na dovolené. Je nám nabídnut, místní stařenkou, malý zahradní domeček, kde jsou dvě postele, ale to nám bohatě stačí, nehledě na to, že jsme v centru a můžem tedy ihned po uložení batohů jít na obhlídku okolí. Platíme jí jednu noc.
Tak tedy vyrážíme a při cestě se stavíme v restauraci na místní specialitu „Cepelinai“ – to jsou dva takové obrovské bramborové knedlíky – ve tvaru vzducholodě plněné slaninou a přelité zakysanou smetanou, no a k tomu dvě orosená pivka. Po té hromadě jídla se skoro valíme k Baltskému studenému moři, kde nás uvítá obrovské molo, z kterého se fotí západ slunce, pěší kolonáda, kde je to samý kolotoč, hraje se tu, kupujeme si „kebab“. A tak se procházíme, prohlížíme až se dočkáme skoro „bílé“ noci, není totiž tma je 22.30 hodin a teprve zapadá slunce, je to fakt mazec.
03.07.2006 – Pondělí – Naplánovaný odjezd do Klaipédy z autobusového nádraží v 6.50 hodin, vše nám jde „jak po másle“, z Klaipédy na Kurskou kosu trajektem – příjezd do Smiltyne, kde navazuje autobus do Nidy. Cesta je příjemná, lesem a za necelou hodinu jsme v poslední přístavní vesničce s překrásnýma rybářskýma chaloupkama.
Hladový šlapeme borovicovým lesem stále výš a výš k dunám, které zanedlouho zhlížíme, nepopsatelná vyhlídka na duny, kde je zároveň vidět Kurská laguna na jedné straně i Baltské moře na druhé straně, až k hranicím ruské Kaliningradské části kosy, která je odtud jen 3 km. Vše to fotím, a pak odcházíme na pláž, trošku je to dálka, ale čekají nás krásné pláže s ledovým mořem.
Při zpáteční cestě se stavíme na pivo, velké vedro, dáváme si i polévku, rybí a ostrou podobnou jako boršč. Trošku jsme se rozšoupli, dali si víc piveček a v ruzjachané náladě šli na autobus zpět. Cesta byla moc zajímavá veselá, zpět do Smiltyne, ještě se nám nechce na trajekt a tak zůstáváme, jdeme k pláži, kde chvíli chytáme bronz, no spíš chrápeme. Plánovaná sauna se nekoná, je moc velký vedro, kupujeme další pivka a výborný hot – dogy. Večer cesta zpět.
Řešíme ubytování, doplácíme ještě jednu noc a vyrážíme ještě na obhlídku Palangy. Nákup dárků – jantarových přívěšků, po náročném dni unavení usínáme.
04.07.2006 – Úterý – Brzy ráno vyrážíme na stop za Palangu, nic moc se nedaří, po 3 hodinách se přesunujeme dál po silnici na „lepší“ místo a já vybaluju snídani s nadějí, že jak se vyndá jídlo, neboli jak se začne dělat něco jinýho než stopování, tak někdo určo zastaví a ono to funguje.
Staví nám nějaký důchodce se starou audinou a tak uháníme směr Šiauliai, kde je plánovaná prohlídka „Hory Křížů“, pán je moc milý a doveze nás až na místo, je to tak 7 km za městem. Jsou tu moc milý a přívětivý lidé, musí se to zažít a my zatím měli i na tohle štěstí (zatím…!). Je to pro nás dost neobvyklé místo, něco zvláštního, kopec kde je spousta pověšených a položených křížů různých velikostí z celého světa. Dáváme si sváču, navzájem si hlídáme bágly a prostřídáním si uděláme obhlídku. Vracíme se zpět asi 3 km k silnici na stop do Rigy, hlavní město Lotyšska.
Moc se nedaří, až po chvíli staví, nebo spíš nás málem zajede, pochybnej mladej floutek. Rozmýšlíme se a ptáme se sami sebe: „Pojedem?“. V duchu mi to připadá šílenství. Nastupujem, nakládáme bágly a vyjíždíme, zjištujem, že to nebylo to nejlepší řešení, asi nás oba napadá, že to může být ta naše „poslední jízda“ řízení šílený, zběsilý, obrovský strach, po vystoupení asi po nekonečně dlouhých 30 km to oba rozdýcháváme, v životě jsme nic tak nebezpečného nezažili, po opadnutí adrenalinu postupujeme dál po silnici na Rigu, na lepší místo.
Stop se moc nedaří, jezdí málo aut a je odpoledne, pálí obrovsky slunce přímo na nás, v duchu každý z nás už přemýšlí, kde to tu dnes rozbalíme, pokud se nám nepodaří nic stopnout. Po delší době chlápek s „bavorákem“ jede až do Rigy a bere nás sebou, takže i když ten stop byl o hubu tak nám přece jen výrazně pomohl, ten „bavorák“ totiž přijel z jiný strany, takže všechno zlý je k něčemu dobrý.
